Truso

Údolí Truso podle mě patří k dominantám našeho "zájezdu". Rovnou vyplním kolonku CO JINAK: do Trusa jsme se museli vracet po vojenské silnici. Cesta podél řeky Terek sice je přírodně působivá, ale provoz dost otravný. Zkrátka to chtělo nechat se vyložit cestou z Tbilisi přímo u vyústění Trusa. Zas tak moc se ale nestalo, jedná se jen o 13 km. Časově bych to pro příště plánovala tak, aby noc vyšla na přespání v tomto údolí.

Úplně první dojem nebyl nejlepší. Na řece se staví cosi velkého, vesnička na odbočce je ošklivá a zaprášená. Ale dál už to bylo jiné kafe. Valící se řeka zařízlá do údolí je jen předehrou. Nastoupá se do míst, kde se prostor rozšiřuje a zaplňuje prazvláštními geologickými jevy. Minerální jezírko, barevné potoky, horniny jak ze sci-fi, do toho všudypřítomné krávy a zapomenuté osetské vesničky. Dojeli jsme téměř k hranicím s Ruskem, vlastně s Jižní Osetií, s územím, které jak Gruzíni, tak Rusové považují za své, ale silnější bere.